Řeč těla při seznamování

Řeč těla je první komunikace, kterou s ostatními lidmi navazujeme. Naše gesta, mimika, postoj a oční kontakt často prozradí víc než naše slova. Neverbální komunikace ukazuje to, co nahlas nevyslovíme, např. jestli je nám někdo sympatický nebo ne.

Od 60. let 20. století se vědci touto problematikou seriózně zabývají a odhalili, že při komunikaci je to právě mimika, gesta, oční kontakt a tón hlasu, čemu věnujeme největší pozornost. Samotný obsah sdělení je až druhořadý. Není tedy důležité jen to, co řekneme, ale jak to řekneme a co u toho dělá naše tělo.

Obecně lze říct, že více řeč těla vnímají ženy (máme k tomu lépe uzpůsobený mozek) a více gesta, mimiku apod. také používají. Vliv na neverbální komunikaci má také vzdělání (vyšší vzdělání = úspornější řeč těla), věk (děti více gestikulují) a to, odkud člověk pochází (jiný kraj, jiný mrav). Chceme-li se tedy správně orientovat v řeči těla, musíme gesta vždy posuzovat v kontextu a jako celek.

Podání ruky

Když se seznámíme s novým člověkem, první kontaktem je nejčastěji podání ruky. Potřesením rukou lze vyjádřit jeden ze tří základních postojů – dominanci (dlaň při potřásání směřuje dolů), podřízenost (ruka podaná s dlaní směřující nahoru) a rovnost (po menším „boji“ rovnovážné postavení dlaní). Hodně lidí bohužel často podává ruku způsobem „leklá ryba“. Měkký a nanicovatý pocit spojovaný s leklou rybou je obecně velmi neoblíbený a vyvolává negativní emoce, takže pokud je to váš případ, zkuste na tom zapracovat ;-) Opačným extrémem je drtič kotníků, který je poznávacím znamením agresivního typu „drsného chlapíka“, to také není to pravé ořechové. Často se stane, že vás opačná osoba pouze uchopí za konečky prstů, jakoby mine cíl, což není příjemné a o druhém člověku to vypovídá, že má malou sebedůvěru. Setkat se můžete také s obouručním podáním, jehož smyslem je dát najevo upřímnost, důvěru nebo hloubku citů. Může jít podání ve stylu „rukavice“ (někdy nazývané jako politikovo potřesení rukou), uchopení za loket nebo ruka položená na rameno. Levá ruka sděluje zvláštní pocity. Pokud si takto budete třást rukou s úplně cizím člověkem, bude to působit přinejmenším zvláštně. Toto podání ruky je přijatelné pouze mezi blízkými přáteli a příbuznými, protože při něm pronikáte do nejužšího intimního prostoru příjemce.

Vzdálenost při komunikaci

Tím se dostáváme k tzv. řeči prostoru - vzájemné vzdálenosti mezi lidmi při komunikaci. Každý člověk má svůj vymezený prostor, který potřebuje k tomu, aby se cítil dobře a bezpečně. Každý má svou vlastní „bublinu“ a její velikost často závisí na hustotě zalidnění místa, kde vyrůstal. Velikost osobní zóny je tedy kulturně podmíněna. Zatímco příslušníci jiných kultur, např. Japonci, jsou zvyklí na přelidněné prostředí, jiní lidé si rádi udržují „odstup“. Podobně jako u podání ruky záleží na konkrétní situaci a vztahu s člověkem, který se ke mně prostorově blíží.

Můžeme rozlišit čtyři základní prostorové sféry (lze si je představit jako kruhy okolo dotyčné osoby).

1. Intimní prostor (0 až 45 cm) - je nejdůležitější ze všech osobních zón. Člověk jej chrání jako své soukromé vlastnictví a mohou do něj vstoupit pouze nejbližší osoby, např. milenci, manželé, rodiče, děti, blízcí přátelé.

2. Osobní prostor (45 až 120 cm)- takovouto vzdálenost mezi sebou udržují lidé na večírcích, různých společenských událostech a přátelských setkáních.

3. Společenský prostor (1,2 až 3,6 m) - tuto vzdálenost udržujeme mezi sebou a cizími lidmi, např. mezi sebou a prodavačkou v obchodě.

4. Veřejný prostor (3,6 m a víc) - Když se obracíme k větší skupině lidí, zvolíme tuto vzdálenost, která je pro tuhle situaci nejpřirozenější. Např. učitel – studenti, herec – publikum.

Vstup cizího člověka do osobního a společenského prostoru tolerujeme, ale narušení intimního prostoru neznámým člověkem je příčinou fyziologických změn v našem těle. Srdce začne tlouct rychleji, hladina adrenalinu v krvi se zvyšuje, do mozku proudí víc krve a svaly se připravují na možný útok nebo útěk.

Vstupem do intimního prostoru člověka opačného pohlaví lidé naznačují zájem o dotyčnou osobu. Chce-li člověk tento pokus o navázání bližšího kontaktu odmítnout, ustoupí o krok zpět a obnoví běžnou prostorovou vzdálenost. Je-li pokus o sblížení přijat, člověk zůstane stát na místě a dovolí druhému, aby zůstal v jeho intimním prostoru.

Obecně platí, že chceme-li, aby se lidé v naší společnosti cítili dobře, musíme dodržovat zlaté pravidlo, tzn. držet si odstup. A čím bližší je náš vztah ke druhému člověku, tím více se k němu můžeme přiblížit.

Oční kontakt

Velice důležitý je při komunikaci a seznamování oční kontakt. Lidské tělo pomocí očí přijímá 80% informací o vnějším světě. Obvyklá a tolerovaná délka přímého pohledu do očí se v různých kulturách liší. V západních zemích trvá pohled mezi dvěma osobami přibližně 2 až 4 vteřiny. V našem kulturním prostředí bývají delší pohledy věnovány osobám, kterých si vážíme a lidem, kteří jsou nám sympatičtí. Příliš dlouhý a upřený pohled je však nepříjemný, stejně jako je nepříjemné, když se partner pohledu vyhýbá nebo se vůbec na druhého nepodívá. Nedostatečný oční kontakt může znamenat nejistotu, strach, rozpaky nebo také nevěrohodnost.

Člověk používá oči při dvoření opačnému pohlaví. Ženy si líčí oči, aby zdůraznily jejich tvar a velikost. Pohlédne-li žena na milovaného muže, rozšíří se jí zornice. Muž tento signál neomylně rozšifruje, aniž by o tom věděl.

Gesta při seznamování, namlouvání a dvoření

A jak je to se seznamováním, namlouváním a dvořením? Zoologové a vědci, zabývající se chováním zvířat, zkoumali zvířecí námluvy. Zjistili, že samci a samice používají řadu důmyslných gest a pozic. Samečkové některých ptačích druhů si např. vykračují před samičkou, vydávají hlasité zvuky, čepýří peří a to všechno, aby upoutali její pozornost, zatímco samička zdánlivě neprojevuje žádný nebo jen nepatrný zájem. Podobné jako u lidí, že? :-)

Vědci zjistili, že jakmile člověk vstoupí do společnosti lidí opačného pohlaví, dojde u něj k jistým fyziologickým změnám. Zvyšuje se svalový tonus, člověk napne obličej, vypne tělo a hruď, zatáhne břicho a narovná se. Nejlépe lze tyto změny sledovat na pláži, když se k sobě z dálky blíží muž a žena. K proměně dojde ve chvíli, kdy jsou natolik blízko, aby se mohli setkat pohledem. Jakmile se minou, zaujmou znovu původní postoj (schválně někdy pozorujte sami na sobě).

Gesta a signály mužů při seznamování

Stejně jako samečci většiny živočišných druhů, i muži se v blízkosti žen naparují a čepýří (a nám ženám se to pochopitelně líbí :-). Kromě fyziologických reakcí, které byly zmíněné, si muži v přítomnosti jim sympatické ženy často upravují oděv, projíždí si rukou vlasy a nejvyzývavějším gestem je zaklesnutí palců za opasek nebo za okraje kapes, které vyjadřuje sexuální vyzývavost. V televizních westernech je to jedno z nejpoužívanějších gest, jež má divákům dát najevo mužnost jejich oblíbeného pistolníka. Paže svým postavením naznačují připravenost a ruce slouží jako ukazatelé zvýrazňující oblast pohlavních orgánů.

Od té doby, kdy ženy začaly nosit kalhoty, se s tímto gestem setkáváme i u žen.

Muž může také natočit tělo směrem k ženě a jednou nohou mírně nakročit směrem k ní. Dívá se jí do očí déle, než je obvyklé a má přitom rozšířené zornice. Často stojí s rukama v bok, aby zdůraznil svůj vzrůst.

Gesta a signály žen při seznamování

Jak už bylo řečeno, ženy používají širší škálu signálů než muži. Používají stejná základní gesta jako muži, včetně uhlazování vlasů, urovnávání oděvu, dávají si jednu nebo obě ruce v bok, natáčí tělo a nohu směrem k žádoucímu muži, dlouze se dívají do očí a dávají si také palce za opasek.

Mimo jiné tu jsou gesta jako pohození hlavou, odhalování zápěstí (tato oblast byla dlouho považována za vysoce erotickou) nebo výrazné vlnění boků. Při hovoru se zajímavým mužem žena také otevírá ruce a odhaluje dlaně nebo si pohrává s válcovitým předmětem (bez komentáře :-D).

Také hlava mírně skloněná na stranu značí zvýšený zájem. Charles Darwin byl jedním z prvních badatelů, který si všiml, že lidé i zvířata naklánějí hlavu na stranu, když je něco zaujme. Ženy dávají mírným náklonem hlavy najevo zájem o přitažlivého muže. Co se týče postavení nohou, sedí-li žena s ohnutým kolenem a nohou zasunutou pod druhou, koleno míří k člověku, který ji zaujal. Stejné sdělení dává najevo i pohráváním si s botou nebo sezením se zkříženýma a těsně se k sobě vinoucíma nohama.

Závěrem

Vnímejte řeč těla druhých lidí i svoji, ale vždy v kontextu a jako celek. Nepodávejte ruku jako leklá ryba, držte si přiměřený odstup a udržujte oční kontakt. A když je vám v blízkosti jiného člověka dobře, dejte mu to najevo, ať to pozná i beze slov ;-)

A pokud se chcete procvičit i ve verbální komunikace, máme pro Vás workshop ;-).